Tarzální koalice je vrozené (někdy získané) spojení dvou či více tarzálních kostí – nejčastěji calcaneonavikulární (CN) nebo talokalkaneární (TC). Řada lidí o ní nikdy neví; odhady prevalence se pohybují kolem ~1 %, přičemž jiné práce uvádějí širší rozptyl do ~13 % – v závislosti na metodice a počtu asymptomatických nálezů.
Kdy a jak se projevuje
Věk nástupu obtíží souvisí s osifikací koalice: CN obvykle 8–12 let, TC 12–15 let. Typická je bolest při zátěži, únava, „zasekávání“ subtalárního pohybu, časté podvrknutí hlezna a postupně se rozvíjející rigidnní plochonohy. Mnoho koalic však zůstává bez příznaků a odhalí se úplně náhodně.
Klinické znaky při vyšetření
Při vyšetření hledáme omezenou subtalární hybnost, valgózní patu a klenbu, která se při výponu neobnoví. Někdy je přítomen tzv. peroneaelní spasmus a bolest v oblasti sinus tarsi.
Diagnostika: jaké snímky a co na nich hledat
Základní RTG projekce
Stojné AP a bočná projekce + 45° šikmá (nejlépe pro CN) a Harris–Beath (axial calcaneus) pro TC. U dětí snímejte ideálně ve stoji.
Typické RTG znaky
- C-sign – souvislý oblouk mezi mediálním okrajem talu a sustentaculem. Ukazuje na TC koalici (bočná projekce), specifičnost ~90 %.
- Anteater (nose) sign – prodloužený přední výběžek kalkanea sahající k os naviculare. Typické pro CN koalici, specifičnost ~94 %.
- Talar beaking – osteofyt na dorsálním okraji talu jako následek omezení subtalární pohyblivosti. Užitečné vodítko u TC koalice.
Pokud je RTG nejednoznačné (fibrotická/chondrální koalice, netypická lokalizace), doplňuje se CT (mapování rozsahu, plánování resekce) nebo MRI (měkkotkáňové typy, edém kostní dřeně).
Co dalšího odlišujeme
Severovu chorobu, flexibilní plochonohy, accessory naviculare, metatarzus adductus a posttraumatické změny. Rozhodující je rigidita a ztráta subtalární hybnosti.
Léčba: od konzervativní po operaci
1) Konzervativní postup – první volba
Úprava zátěže a krátkodobá imobilizace, funkční vložky (stabilizace paty, podpora klenby) a cílená fyzioterapie:
- mobilita talokrurálního kloubu,
- posilnění plantárních intrinzických svalů,
- kontrola osy kyčel–koleno–noha,
- reedukace odrazu přes palec.
Analgetika a antiflogistika dle doporučení pediatra či ortopéda. Zpravidla zkoušíme konzervativní přístup 6–12 týdnů; při selhání přichází na řadu operace.
2) Chirurgická řešení
Resekce koalice s interpozicí tkáně (nejčastěji m. extensor digitorum brevis nebo autologní tuk). U CN koalic má resekce u dětí a mladistvých velmi dobré dlouhodobé výsledky – až ~77 % výborných nebo dobrých výsledků.
U talokalkaneární koalice se resekce zvažuje, pokud není výrazná artróza a koalice nezabírá většinu kloubní plochy. Jinak směřujeme k artrodéze subtalárního kloubu.
Očekávání a návrat ke sportu
Po úspěšné konzervativní nebo operační léčbě lze dosáhnout bezbolastné zátěže a návratu ke sportu. Klíčová je rehabilitace zaměřená na mobilitu hlezna, sílu lýtkového komplexu a řízení osy dolní končetiny.
Praktický checklist pro čtenáře
- Dítě bolí zadní–střední část nohy při sportu, špatně otáčí patu a nepřehává klenbu při výponu? Zvažte vyšetření.
- U RTG žádejte: AP + bočná ve stoji, 45° šikmá (CN), Harris–Beath (TC).
- Na snímcích si všímejte: C-sign, anteater sign, talar beaking.
Kdy rychle k odborníkovi
Nepřehlédněte varovné příznaky: nocní klidové bolesti, otok, zarudnutí, výrazné kulhání, prudké zhoršení deformity nebo potíže po úrazu. V těchto případech je třeba vyloučit i jiné diagnózy.
Závěr
Tarzální koalice je častější, než se běžně myslí, ale ne vždy musí bolet. Správné snímkování a čtení typických znaků spolu s klinickým obrazem rozhoduje o dalším postupu. Začínáme konzervativně; resekce s interpozicí má u vybraných pacientů výborné výsledky, zatímco pokročilé TC koalice míří spíše k artrodéze.
Autor: Veronika Jarolímová
